Když se dítě vzteká

Pro rodiče je často obtížné zvládnout výbušné a vzteklé chování dětí, pomoci jim může pochopení příčin takového chování. K problémům se vztekem u dětí často dochází proto, že nevědí, jak se vypořádat se svou frustrací nebo jinými nepříjemnými pocity.

Je vývojově naprosto odpovídající, že je pro děti těžké dobře zvládat své intenzivní emoce, a tak se dá očekávat, že toto napětí se z jejich těla občas uvolní nějakým agresivním projevem.

U batolat se často setkáváme s větší fyzickou agresivitou, což je normální. S přechodem do předškolního věku pak děti začínají zvládat své fyzické impulzy o něco lépe, ale mohou přejít k větší verbální agresivitě. Začnou být sprostí. A pak, jak se vyvíjejí ještě více, začnete pozorovat větší kontrolu impulzů a schopnost zvládat stres a frustraci jinými způsoby.

Často vidíme tendenci k větší fyzické agresi, pak k větší verbální agresi a nakonec k větší kontrole impulzů.

Ačkoli se tedy mnoho rodičů děsí verbální agrese, která se často objevuje kolem předškolního věku, ve skutečnosti je to znamení, že vaše dítě získává VÍCE kontroly nad svými  impulzy!

Nastavení hranice zastaví agresi v daném okamžiku, ale nezabrání tomu, aby se příště opakovala. Zabývají se zápalem okamžiku, nikoli podstatou věci.

Aby se agrese neopakovala, pomohou nejvíce 2 věci:

a) Vyzrálost

která bohužel vyžaduje čas. Mozek potřebuje čas, aby se vyvinul a dokázal lépe zvládat impulzy, to se nedá naučit ani urychlit, je to součást přirozeného vývoje. Velmi citlivým dětem většinou trvá déle, než si vytvoří schopnost zvládat silné emoce a impulzy.

b) Emoce 

emoce jsou silou, která se skrývá pod agresí, a proto je klíčovým způsobem, jak agresi snížit, snížit ty emoce, které se pod ní skrývají. Využít můžeme techniky uvolnění emocí, snížení podnětů a převzetí odpovědnosti.

Uvolnění emocí - v našem rytmu dní dáváme pravidelně prostor aktivitám, které uvolňují napětí a emoční energii z dětského těla. Například rozpohybování jejich těla až do bodu fyzické únavy nebo začlenění hravosti do jejich dne. Dalším způsobem, jak děti uvolňují stres a frustraci ze svého těla, jsou slzy a záchvaty. Čím více těmto přirozeným uvolněním dáme prostor, tím méně agrese uvidíme.

Snížení podnětů - Snížení znamená rozpoznat, co u malého dítěte vyvolává zvýšenou frustraci a znepokojení, a pokud možno tyto věci minimalizovat. Například zkrátit odloučení může snížit velkou míru frustrace, a tím i agresivity. Téhož můžeme docílit snížením času stráveného u obrazovky. Dokud děti dospívají, nemůžeme od nich očekávat, že budou schopni v sobě držet příliš mnoho stresu nebo napětí, a proto tam, kde to jde, je redukujeme. To je jeden z nejdůležitějších zásahů, které můžeme poskytnout dítěti, které nám svým chováním a agresivitou říká, že se cítí příliš zatížené. Frustraci a napětí nemůžeme ze života dítěte úplně odstranit a ani to nechceme. Můžeme ale snížit to, co se od něj očekává, tak, aby to bylo schopno zvládat. To pak často povede ke snížení agrese.

Rodičovská odpovědnost - Je úkolem rodičů zvládat emoce malých dětí. Je naší odpovědností měnit prostředí a vést je k takovým činnostem, které jim pomohou překonat období nezralosti. To znamená vytvořit v jejich dni rytmus a prostor, který podpoří jejich emoce, jako je hra, pohyb, nestrukturovaný čas nebo uvolnění skrze pláč. Znamená to ujmout se vedení a děti vzít ven nebo vést k pohybu, i když se jim zrovna nechce. Znamená to ujistit se, že se, že mají těchto aktivit dostatek. Je to jeden ze způsobů, jak dětem pomáháme  kompenzovat jejich nezralost.

Pokud dítě někomu ubližuje, neuvolňuje napětí ze svého těla.

Je dobře, že dnes dbáme na to, aby děti mohly volněji vyjadřovat své emoce. Je ale také důležité si uvědomit, že pokud při tom dítě ubližuje sobě nebo ostatním, jeho emoční energie se neuvolní zdravým způsobem. Malé děti potřebují naši velkou podporu při zvládání silných emocí. Někdy to znamená, že musíme zasáhnout – například je jemně odvést pryč z nebezpečné situace nebo je přidržet, aby si neublížily nebo neohrozily ostatní.

Reakce na vzteklé nebo agresivní chování

Když se vaše dítě chová vztekle, snažte se:

1. Zůstat v klidu

Sami se vyhněte hněvivé reakci. To by pravděpodobně situaci ještě vystupňovalo. Soustřeďte se na to, abyste zůstali co nejvíce v klidu. Používejte klidný hlas a otevřenou řeč těla, například neskládejte ruce na hrudi.

2. Oddělte jejich pocity od jejich chování

Pamatujte, že všechny pocity jsou v pořádku, i když některé chování v pořádku není.

Dejte jasně najevo, že neodmítáte to, jak se cítí. Dejte jim najevo, že vidíte, že jsou naštvaní nebo frustrovaní a že je v pořádku, že se tak cítí. Pak je klidně požádejte, aby přestaly s chováním, které ubližuje jim nebo někomu jinému.

Můžete například říci: „Je v pořádku, že jsi naštvaný, ale není v pořádku na mě křičet.“.

3. Dejte jim prostor, aby se uklidnily

Vyhněte se mluvení o tom, co se stalo, nebo kladení spousty otázek, když jsou ještě rozzlobení. Zejména u dospívajících může hodina, kdy si mohou poslechnout hudbu nebo si popovídat s přáteli, opravdu pomoci. Dejte si prostor na uklidnění, pokud to potřebujete. Je pochopitelné, že i vy se cítíte naštvaní. 

4. Poté se společně na situaci ohlédněte

Jakmile na to bude prostor, nenásilně zkontrolujte, co se dělo. Během rozhovoru ukažte, že se snažíte porozumět události z jejich pohledu. Dejte jim znovu najevo, že je sice v pořádku být naštvaný, ale že není v pořádku někoho bít, křičet nebo rozbíjet věci. Poté, co si o tom promluvíte, už se k situaci nevracejte.