Styl rodičovství a proč na něm záleží

Váš výchovný styl je stejně jedinečný jako jste vy. 

Styl rodičovství ovlivňují tři hlavní faktory: vaše minulost (životní zkušenosti a rodinné vzorce), vaše schopnost uvědomění (schopnost reflexe, vaše úmysly a rodičovská filozofie) a vaše každodenní rodičovská rozhodnutí. Váš rodičovský styl se bude v různých momentech, dnech a v průběhu let měnit.

Když mluvíme o výchovných stylech, snadno můžeme sklouznout k nálepkování nebo sebeobviňování. Buďme si toho vědomi. Je přirozené, že při hlubším zkoumání své výchovy si uvědomíme rozdíl mezi tím, jak ji vnímáme, a tím, jak ji skutečně praktikujeme. To je v pořádku – jde o součást procesu. Vždy máme možnost se měnit, růst a hledat nové strategie.

Váš přístup k rodičovství nepochybně ovlivňuje vaše děti i jejich vývoj. Výrazně ovlivňuje osobnost dítěte a formuje jeho budoucí život. 

Výchovný styl rodičů ovlivňuje, jak dítě vnímá svou roli v rodině, jak si vytváří představu o pravidlech světa a vztahů, a jak vidí samo sebe. Je to klíčový faktor při utváření osobnosti a ovlivňuje, jak se dítě vyvíjí. Když porozumíte svému stylu a začnete s ním vědomě pracovat, přiblíží vás to k takovému rodičovství, jaké si přejete.

Tak pojďme na to.

Psychologové postupným bádáním stanovili čtyři výchovné styly, které jsou rozprostřeny na dvou škálách. Škála nároků a škála vřelosti. Na těchto dvou škálách nám vznikají čtyři výchovné styly: styl autoritativní (neboli demokratický), autoritářský, permisivní (“volná výchova”) a zanedbávající (“nevšímavá výchova”).

Pojďme si je trochu rozebrat.

Autoritářká výchova

VYSOKÁ MÍRA NÁROKŮ A NÍZKÁ MÍRA VŘELOSTI

Výchova dominantní , diktátorská, vynucující tresty, nereagující na potřeby dítěte. 

Tento styl výchovy klade důraz na přísná pravidla, která dítě musí bez diskuse dodržovat. Pokud je poruší, následuje trest. Rodiče obvykle nevysvětlují důvody pravidel – na otázku „Proč?“ často odpovídají jednoduše: „Protože jsem to řekl.“

Typické znaky tohoto stylu:

• Rodiče mají vysoké nároky, ale svým dětem nevěnují dostatek podpory

• Očekávají bezchybné chování, aniž by jasně ukázali, jak ho dosáhnout nebo čemu se vyhnout

• Reaktivní uplatňování přísných pravidel

• Chyby trestají přísně, ale dítě často ani neví, co přesně udělalo špatně

  
  

Rodiče stanovují pravidla sami, bez zapojení dětí, a málokdy vysvětlují jejich důvody. Tento styl výchovy není flexibilní ani příliš pečující. Často vychází ze strachu a potřeby mít věci pod kontrolou.

Dopady na dítě:

Děti autoritářských rodičů mohou působit poslušněji a disciplinovaněji, ale často mívají nízké sebevědomí, bojí se dělat vlastní rozhodnutí, mohou být agresivní a někdy lžou, aby se vyhnuly trestu.

Nepřekvapivé na autoritářské výchově je, že děti se chovají vzorně hlavně před rodiči. Když je nikdo nesleduje, mohou pravidla porušovat nebo se bouřit.

Když se výchova zaměřuje jen na kontrolu chování, děti si nevytvářejí vztah ke svým emocím a potřebám, které za jejich chováním stojí. Místo toho mohou začít vnímat své chyby jako důkaz, že jsou „špatné“, což může posilovat negativní vzorce.

Zanedbávající výchova

NÍZKÁ MÍRA NÁROKŮ A NÍZKÁ MÍRA VŘELOSTI

Výchova nevšímavá, lhostejná nebo nereagující, až s prvky zanedbávání nebo fyzického či emocionálního týrání.

Zanedbávající výchova se vyznačuje minimálními požadavky, nízkou mírou komunikace a malým zapojením rodičů do života dítěte. Tito rodiče často neznají detaily ze života svého dítěte a působí nezúčastněně a lhostejně.  

Zanedbávající rodiče poskytují svým dětem minimální pravidla, strukturu nebo náklonnost. Komunikace je zřídkavá, výchova nedostatečná a očekávání nízká nebo žádná.

Typické znaky tohoto stylu:

• Rodiče sice pokrývají základní potřeby dítěte, ale jinak se o něj příliš nezajímají

• Poskytují jídlo a přístřeší, ale chybí jim vedení, pravidla i podpora.

• Často působí lhostejně, odtažitě nebo dokonce odmítavě

• V některých případech mohou své dítě zanedbávat nebo mu ubližovat fyzicky či emocionálně

  
  

Dopady na dítě:

Děti vychovávané v zanedbaném prostředí jsou často ponechány samy sobě s omezeným vedením nebo dohledem. Děti z těchto rodin mívají horší výsledky ve škole, více úzkosti a potíže v sociálních vztazích. Často se u nich objevuje nízké sebevědomí, problémy s ovládáním emocí a vyšší riziko delikventního chování.

Permisivní výchova

NÍZKÁ MÍRA NÁROKŮ A VYSOKÁ MÍRA VŘELOSTI

Výchova shovívavá, kamarádská, ustupující, volná, bezhraniční, pasivní.

Permisivní rodiče jsou vstřícní a otevření v komunikaci, často se staví spíše do role kamaráda než rodiče. To může podpořit samostatnost a nezávislost dětí, ale zároveň jim může chybět sebekontrola. Místo toho, aby dítě dostávalo pokyny od rodičů, musí na vše přijít samo.

Permisivní rodiče jsou obvykle vřelí a pečující, ale mají tendenci vyhýbat se konfliktům se svými dětmi, chybí jim struktura a důslednost v disciplíně a nemají nebo neprosazují pokyny či pravidla. Rodič se ve všem přizpůsobuje a ustupuje, přičemž potřeby dítěte staví nad své vlastní.

Typické znaky tohoto stylu:

• Rodiče upřednostňují roli kamaráda před autoritou

• Jsou laskaví a pozorní, ale nastavují jen málo pravidel, zřídka je vymáhají a mají nízká očekávání

• Dětem nechávají volnost v rozhodování, což jim může ztížit nastavování vlastních hranic

• Zřídkakdy trestají a mají relativně nízké nároky na zralost a sebeovládání

  
  

Tento styl výchovy často volí rodiče, kteří jsou přetížení, vystrašení nebo odpojení od sebe i svých dětí. Permisivní přístup často nastupuje ve chvílích únavy, vyčerpání nebo vyhoření.

Dopady na dítě:

Děti těchto rodičů mají často potíže s kontrolou impulzů, jsou náchylnější k úzkostem a depresím a mají problémy se seberegulací a jednáním s autoritami.  Častěji se pouštějí do rizikového chování a mívají horší školní výsledky.

Autoritativní výchova

VYSOKÁ MÍRA NÁROKŮ A VYSOKÁ MÍRA VŘELOSTI

Výchova demokratická, respektující, posilující, podporující, zaměřená na spolupráci a pochopení.

Stejně jako autoritářští rodiče i ti autoritativní stanovují jasná pravidla. Na rozdíl od nich však přistupují k výchově otevřeněji a demokratičtěji, dětem naslouchají a vysvětlují jim jejich smysl. Pokud dítě pravidla neuposlechne, neuchylují se k přísným trestům, ale reagují s pochopením. Jejich přístup je spíše asertivní a podporující než přísně kontrolující či trestající.

Typické znaky tohoto stylu:

• Rodiče jsou vnímaví, naslouchají dětem a odpovídají na jejich otázky

• Mají vysoká očekávání, ale zároveň poskytují podporu, zpětnou vazbu a porozumění

• Pokud dítě nesplní očekávání, reagují s trpělivostí a péčí, místo aby ho trestali

  
  

V autoritativních rodinách je vyvážená kombinace jasných hranic a volnosti, která dětem umožňuje rozvíjet se a poznávat své schopnosti. Mohou chybovat bez strachu z odsouzení, zatímco rodiče jim poskytují potřebné vedení.

Dopady na dítě:

Děti vychovávané tímto způsobem bývají samostatné, spolupracující, zodpovědné, lépe se ovládají a často jsou spokojenější. Díky vyvážené kombinaci nároků a podpory si děti lépe rozvíjejí nezávislost, sebeovládání a schopnost řídit své chování.

Slovo na závěr

Pozitivní výchovný styl (autoritativní) podporuje u dětí optimismus, sebevědomí a zdravý emoční vývoj, zatímco negativní styly (autoritářský, permisivní, zanedbávající) můžou vést k úzkosti, problémovému chování a agresi.

Poznávání vlastního výchovného stylu není jednorázová záležitost, ale trvalý proces sebereflexe a růstu. Začíná upřímnou introspekcí vašich názorů, hodnot a zkušeností.

Pamatujte, že neexistuje dokonalý výchovný styl a většina rodičů používá nástroje všech těchto výchovných stylů.

Cílem je uvědomit si své tendence, pochopit, z čeho pramení vaše rozhodnutí, a neustále vyhodnocovat, zda děláte záměrná rozhodnutí a kroky, které jsou v souladu s vašimi rodičovskými hodnotami. Rodičovství je cesta, ne cíl.